Zima a gasque

Začíná to být zlé, lidi začínají padat z kol, protože cesty jsou namrzlé. Jedna erasmačka tu měla takovou nehodu na kole, že si nalomila ruku, má podřený obličej a vyražené přední zuby. Navíc při pádu ztratila kolo, kabelku se všemi doklady, pasem a foťákem. Dneska se rozběhlo erasmácké pátrání a kabelku jsme našli i se všemi věcmi uvnitř. Kolo už není potřeba, bo ta holka na něj asi pěkně dlouho nesedne. Je to šílené. Nechápu, jak tady lidi pořád můžou na těch kolech jezdit. Já jsem měla problémy jít pěšky, dvakrát jsem uklouzla a málem spadla. Taky jsem cestou viděla spadnout z kola jednoho švédského dědu, mohlo mu být tak 70. Děda se ale jen otřepal, nasedl zpátky na kolo a uháněl dál. Takže tohle tu je asi normální. Já se jen obávám, jestli zvládnu ve středu na 9 hodin ráno přijet do školy na zkoušku. Osm kilometrů na ledovici. Možná že do té doby i napadne sníh, ten tady očekáváme každým dnem. Teplota tu už je i přes den pod nulou. Brrrrrr. 

Je to tady fakt šílené! Další příklad, že Švédi se zimy nebojí, nebo jsou k nízkým teplotám více tolerantní ukazuje i následující případ. V pátek tady byl International gasque. Měla to být největší party semestru pro mezinárodní studenty. Lístky na gasque, hlavní večeři, jsem nesehnala. Tak jsem šla alespoň na afterparty, která měla začínat 22:30. Jenže večeře se nějak opozdila. A oni nás normálně nechali čekat venku v té zimě. Holky jen v šatech. Jaké kruté! Čekali jsme venku a třásli se zimou celou hodinu! Divím se, že jsem neonemocněla. Party byla docela dobrá, jen fakt nechápu, co tady mají za ******* pravidlo, že všechny party končí v 1, maximálně ve 2 hodiny. Takže opět, nálada byla v nejlepším, tančilo se, pilo se, a naráz hudba přestala hrát, přímo nás vyhodili ven a zavřeli dveře. Tohle nikdy nepochopím. Už se těším dom! Nebýt toho brzkého konce, mohla to být vážně dobrá party.