Etologický výzkum ve Stockholmské zoo

Výlet do Stockholmu tento víkend se vážně vydařil. Konečně jsem viděla Stockholm za krásného slunečného počasí! To je to město ještě hezčí! Všude kolem modrá voda, jachty a lodičky na sluncem se lesknoucím moři, barevné fasády domů a na nich se zlatem lesknoucí nápisy a ornamenty. Teď jsme ale jeli do Stockholmu se třídou ze školy, našim cílem byla místní "zoo". Zoo v uvozovkách, protože je to malinká zoo pouze se zvířaty ze Skandinávie. Ale je moc hezká, nachází se ve skansemu, takže kromě zvířátek tu můžete obdivovat ty jejich krásné červené domečky. Najdete zde domky, chatrče a různá obydlí od severu Švédska (takové, co jsme viděli v Laponsku) až po jih.

Učitel mi napsal, že bysme měli do skansemu dorazit už v 11 hodin, prohlédnout si všechna zvířata a vybrat si nějaké dobré, na kterém budeme dělat naše etologické pozorování. Neboli, sledovat jak se dané zvíře zrovna chová. No, a protože jsem si trošku spletla ostrov na kterém je zoo umístěna a zapomněla jsem si doma mapu, tak jsme museli hodně spěchat, abysme byli v zoo včas. Stihli jsme to! Rychle jsme si prohlédli všechna zvířata a rozhodli jsme se dělat výzkum na sobech. Ti totiž byli docela aktivní, neměli ani moc velký výběh, takže se dali snadno pozorovat. Problém byl v tom, že učitel nějak pořád nepřicházel. prý se mu pokazilo auto. Tak jsme na něho museli čekat až do tří hodin odpoledne!!! Zoo je fakt malá, tak už ve dvě hodiny jsme se trošku nudili. Naštěstí pak ale učitel přišel, vysvětlil nám základní metody etologického pozorování a mohli jsme začít. Naše skupinka teda zamířila k sobům.... a ejhle... všichni sobi leželi, přežvykovali a někteří pomalu usínali. Byli totiž zrovna po pořádné lišejníkové baště.

Tak jsme museli najít jiné zvíře pro naše pozorování. Cestou jsme potkali divoká prasata. Ta byla docela aktivní, všude možně pobíhala a dělala spoustu věcí. Jenže, ouha, jakmile jsme začali s naším pozorováním, prasata najednou odběhla a někde se nám ztratila, protože ten jejich výběh byl hodně velký. Tak jsme se teda rozhodli pozorovat bizony. Byli jen tři a poměrně velcí, takže se nám nemohli jen tak lehce schovat. No, to jsme si ze začátku mysleli. Jenže jakmile jsme začali s naším pozorováním, místní pracovník v zoo jim dal do přístřešku jídlo, takže všichni naši bizoni zalezli dovnitř ke žrádlu a výzkumu byl konec. Fajn. Už se pomalu začínalo stmívat, začínala nám být zima a pořád jsme neměli nasbíraná žádná data pro náš výzkum. Nakonec jsme teda našli poslední jakžtakž aktivní zvířata v zoo. A to byl pár koníků z Gotlandu. Naše pozorování šlo zpočátku docela dobře. Naším plánem bylo, pozorovat je jednu hodinu a každou minutu zaznamenat, co zrovna dělají. Po 15 minutách ale přijel místní pracovník s vozíkem  a hodil jim do výběhu seno. Koníci teda začali žrát. A žrali, a žrali, a žrali, a žrali, a žrali, a žrali, a žrali, a žrali po dalších 45 minut, které jsme my strávili jejich pozorováním, hladoví a promrzlí, vedle výběhu. Ale aspoň jsme za odměnu jako jedni z posledních návštěvníků v místní zoo viděli nádherný západ slunce nad Stockholmskými věžičkami. Domů jsme dorazili až pozdě v noci za svitu měsíce.  A druhý den ve škole jsme se dozvěděli, že ta data nám vlastně k ničemu nejsou, protože jich nebudeme vůbec vyhodnocovat. Úkolem výletu bylo se jen seznámit z hlavními metodami etologického výzkumu a jejich možnými problémy a nástrahami. To se nám podařilo. ;-)