Den 2

 Druhý den ráno mě vzbudilo bouchání dveří na chodbě a zvuky podobající se zvracení. Ajejej. To se asi spolubydlící vrátili domů z nějaké kalby. Ani se mi moc nechtělo jít se seznamovat. Dostala jsem ale hlad, tak jsem si musela jít do kuchyně uvařit polévku jako od maminky. Seznámila jsem se tak s prvním spoluobyvatelem mé buňky, jmenuje se Josef, je ze Švédska a je to poněkud zvláštní kluk. Ale je moc hodný, ukázal mi, kde je místnost s kontejnery a kde se dá vyprat oblečení a jak tu fungují pračky. Všechno je na tu pekelnou kartu. Josef mi i naštěstí ukázal, jak s tou kartou zacházet a už je to lepší, dveře se mi už otvírají. :-)

Další neblahé zjištění mě čekalo u zápisu, kde mi řekli, že neobdrželi mou přihlášku ohledně internetu a tak budu mít internet až od pondělí. Ach jo, 3 dny sama na pokoji bez netu. U zápisu jsem se chtěla seznámit s mojima potenciálníma spolustudujícíma, ale jak jsem slyšela jakou angličtinou spolu komunikují a že jim skoro vůbec nerozumím, tak jsem radši držela hubu a jen čekala ve frontě až na mě přijde u zápisu řada. Jediné co jsem se dozvěděla bylo, že jsou asi všichni z Kalifornie. Naštěstí jsem pak potkala Kristínu ze Slovenska a pozdější kafe s Hannou ve městě mi zvedlo náladu. Hanna je moc příjemná, se vším mi pomáhá a komunikace s ní v angličtině je bez problémů. A jelikož jsem zbytek dne neměla co dělat, tak jsem se až do večera procházela po městě a fotila vše možné. Objevila jsem zase spoustu nových věcí a byla opět okouzlena tou nádherou všude kolem. Škoda jen, že celý den pršelo, prý je to Baltic rain. Švédům to očividně nevadilo, protože deštníky či pláštěnky moc nepoužívají a i na kole jezdí jen tak v bundě jakoby vůbec nepršelo. Dokonce jsem viděla nějakou holku ležet vedle kola v parku pod stromem na mokré trávě a relaxovat. Zajímaví lidi tady. Já jsem si ale i přesto koupila pláštěnku, přece jen to budu mít do školy na kole 9 km.