Včera jsme měli jako součást kurzu povídání o švédském jídle i s ochutnávkou. Jedli jsme nějaké hnusné syrové ryby a ryby nakládané v soli, uzeného soba a jejich další tradiční jídlo: masové kuličky s brusinkovou marmeládou. Oni Švédi vždycky kombinují slané se sladkým a asi jako jediným to i chutná. (Viz. sladký chleba jak jsem psala předtím). Mimo jiné tu pojídají losy, medvědy, zajíce, veverky a divoce žijící ptáky, např. bělokury. Taky hodně mořských ryb a různých potvor, což jí většinou syrové naložené v soli, fuj. Podobné jídla tu podávají v restauracích a ve školních jídelnách. Tak nevím co tu budu jíst. :-/ 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jinak už mám za sebou 3 dny kurzu švédštiny a už to začíná brát pěknou rychlost... měla bych se začít učit. Jen pro ukázku Vám tady něco o sobě napíšu:

Hej! Jag heter Mirka, jag kommer från Tjeckien.  -  Ahoj! Jmenuji se Mirka, pocházím z Česka.

Jag talar tjeckiska, engelska och lite svenska.  -  Mluvím česky, anglicky a trochu švédsky.

I Tjeckien dricker vi mycket öl.  -  V Česku pijeme hodně pivo.

Dnešní hodina švédštiny byla docela perná, protože jsme skoro všichni byli včera na party v jejich tzv. nation. Fakt zajímavé. Když jsme tam přišli, byla tam jen krapet luxusní restaurace, venku i venitř v budově. Později začali číšníci odnášet pryč stoly a začala diskotéka. Vevnitř to bylo ale nejzajímavější. Stará historická budova, uvnitř staré vyřezávané dřevěné schodiště, kolem police se starýma knížkama jako v nějaké historické knihovně, na zdech pověšené staré obrazy, na stropech velké skleněné lustry a mezi tím vším je normální diskotéka. Tančilo se v přízemí i v prvním patře a v každé pokoji hrála trochu odlišná hudba, ale žádná co by se mi líbila. Příště vyzkouším jinou nation. Ale rockovo metalovou asi žádnou nenajdu. Všichni ti Švédi vypadají jako diskofilové, holky až neskutečně barbínoidní a z některých kluků je mi na blití jak mají své blonďaté vlasy pečlivě sčesané dozadu nebo na stranu a barbinoidní obličejíčky a oblečení. Kukněte na fotky. ;-)

Včera v noci přijel můj maďarský kolega Sandor. Zatím jediný člověk, který bydlí na stejných kolejích jako já a budeme na SLU univerzitě studovat stejný program.

Celý den jsme strávili jezděním na našich nových kolech kolem Uppsaly. Objevila jsem zase plno nových krásných míst. Vypravili jsme se i po cyklostezce k naší univerzitě. Asi jsem tady už psala, že je od města vzdálená asi 9 km. Po zhruba 15 minutové cestě jsme objevili jezero s vyhlídkou na pozorování vodních ptáků. (Bohužel nemám dalekohled, mimochodem nemám ani fén, což mi docela chybí). Pak ale začalo pršet, tak jsme to otočili a jeli zpátky do města. Naši univerzitu najdem někdy příště. Snad.

A úspěch dnešního dne? Koupila jsem si müsli, čokoládu a fazole. :-) 

Na dnešní den jsem se moc těšila. Jeli jsme na výlet po Upplandu, což je provincie tady kolem Uppsaly. První jsme se stavili v domě, kde bydlel Carl von Linné. Podle toho, co o něm průvodkyně vyprávěla, to byl docela poděs, jako asi většina zažraných botaniků a podobných vědátorů. :-) Kolem jeho domu měl svou vlastní botanickou zahradu, kde si pěstoval všechny rostlinky, které v okolí posbíral. A protože se bál, aby se mu nezničily všechny jeho spisy a knihy, postavil si kousek od svého domu na kopci svou malou knihovnu, v té době velice prokoumanou kamennou stavbu s hromosvodem. Takže byla chráněná před potopou, požárem i bleskem. Chudák ale netušil, že mu to tam potom stejně sežerou červotoči.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Další zastávka byla u zámku Skokloster. Výklad o tom, za jakých okolností byl zámek postaven tu psát nebudu. Zámek leží u břehu Baltského moře. Takže po prohlídce zámku jsem strávila všechen čas sezením na molu, posloucháním vln, a pozorováním přijíždějících a odjíždějících lodí. Proč jen nemáme v Česku moře?

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Poslední zastávka byla v nejstarším Švédském středověkém městečku Sigtuna. Bylo to tam kouzelné. Krásné Švédské barevné baráčky a úzké uličky. Podél jižního okraje městečka je jezero, které pro mě vypadalo stejně jako moře. Takže opět nádhera!

Dneska mě vzbudilo sluníčko, které mi už asi od 7 hodin svítilo do ksichtu. Uvařila jsem si naše privátové špagety a šla do školy na první kurz švédštiny, kde se nám představili učitelé a naučili jsme se pár základních frází a zhruba letem světem výslovnost a švédskou abecedu. Hodně srandovní řeč. A učili jsme se to tím způsobem, že jsme pořád dokola zpívali tuto písničku:

Broder Jacob,

Broder Jakob,

sover du,

sover du?

Hör du inte klockan,

hör du inte klockan?

Ding, ding, dong,

ding, ding, dong.

Se švédskou výslovností to byla docela sranda. :-)

Nejvetší úspěch dnešního dne bylo zpřístupnění internetu! Konečně! Juchuuuu!

Další velký úspěch byla cesta na kole někde za město do lesa a najítí levného supermarketu. ;-)

Neúspěch mělo přimontování předního světla na moje nové kolo. Jaksi to na to nepasuje. A prý pokud vás zastaví policajt a nemáte na kole světlo, zvonek či odrazky, tak za každé je pokuta 400 SEK. Pro srovnání, jen kolo samotné mě stálo 400 SEK. Takže jestli mě chytne policajt, budu platit  1 200 SEK pokutu, protože nemám přední světlo, zvonek a zadní odrazku. :-/ 

 Druhý den ráno mě vzbudilo bouchání dveří na chodbě a zvuky podobající se zvracení. Ajejej. To se asi spolubydlící vrátili domů z nějaké kalby. Ani se mi moc nechtělo jít se seznamovat. Dostala jsem ale hlad, tak jsem si musela jít do kuchyně uvařit polévku jako od maminky. Seznámila jsem se tak s prvním spoluobyvatelem mé buňky, jmenuje se Josef, je ze Švédska a je to poněkud zvláštní kluk. Ale je moc hodný, ukázal mi, kde je místnost s kontejnery a kde se dá vyprat oblečení a jak tu fungují pračky. Všechno je na tu pekelnou kartu. Josef mi i naštěstí ukázal, jak s tou kartou zacházet a už je to lepší, dveře se mi už otvírají. :-)

Další neblahé zjištění mě čekalo u zápisu, kde mi řekli, že neobdrželi mou přihlášku ohledně internetu a tak budu mít internet až od pondělí. Ach jo, 3 dny sama na pokoji bez netu. U zápisu jsem se chtěla seznámit s mojima potenciálníma spolustudujícíma, ale jak jsem slyšela jakou angličtinou spolu komunikují a že jim skoro vůbec nerozumím, tak jsem radši držela hubu a jen čekala ve frontě až na mě přijde u zápisu řada. Jediné co jsem se dozvěděla bylo, že jsou asi všichni z Kalifornie. Naštěstí jsem pak potkala Kristínu ze Slovenska a pozdější kafe s Hannou ve městě mi zvedlo náladu. Hanna je moc příjemná, se vším mi pomáhá a komunikace s ní v angličtině je bez problémů. A jelikož jsem zbytek dne neměla co dělat, tak jsem se až do večera procházela po městě a fotila vše možné. Objevila jsem zase spoustu nových věcí a byla opět okouzlena tou nádherou všude kolem. Škoda jen, že celý den pršelo, prý je to Baltic rain. Švédům to očividně nevadilo, protože deštníky či pláštěnky moc nepoužívají a i na kole jezdí jen tak v bundě jakoby vůbec nepršelo. Dokonce jsem viděla nějakou holku ležet vedle kola v parku pod stromem na mokré trávě a relaxovat. Zajímaví lidi tady. Já jsem si ale i přesto koupila pláštěnku, přece jen to budu mít do školy na kole 9 km. 

 Hej!

Tak jsem úspěšně zvládla svůj první let letadlem v životě a přistála na letišti Arlanda u Stockholmu, kde mě přivítali členové skupiny Europe. Jaké krásné překvapení. :-)

Ze začátku šlo všechno jako po vlásku, hned jak jsem vyšla ze dveří letiště, jel kolem autobus do Uppsaly, který jsem akorát stihla a po cestě nestačila kukat na tu nádhernou přírodu kolem. I samotné letiště se nacházelo kdesi uprostřed lesa. Prostě už od začátku nádhera. Úspěšně jsem vystoupila na autobusovém nádraží v Uppsale, kde mě přišla přivítat Hanna, můj Buddy a první kamarádka tady v mém novém domově. Všechno šlo hrozně rychle už od samého začátku. Hanna mě zavedla kdesi do kanceláře, kde mi dali klíč od pokoje a kartu, na kterou tady skoro všechno funguje. Úspěšně jsem se také dopravila na svou adresu Rackarbergsgatan 44 (už to umím správně napsat i vyslovit, juhuuu!). První zjištění, že bydlím ve třetím patře a že dopravit nahoru můj kufr vážící přesně 20,2 kg se zdá poněkud nemožné, se hned ukázalo no problem, když jsem potkala fešného spolubydlícího z prvního patra, který na jedno nadzvednutí můj kufr úspěšně dopravil až k mým dveřím. A teď nadešel zatím asi nejhorší okamžik mého pobytu. Dveře se otevírají na kartu, jenže mě, antitalentu na podobné věci, to nešlo otevřít. Fešný ogara už byl bůhvíkde a nikde nikdo, kdo by mi mohl pomoct. Zkoušela jsem to asi 10 minut a nic. Zvonila jsem na všechny zvonky, že mi někdo otevře, ale očividně tu moc lidí v létě není, takže nic. Telefonovala jsem Hanně, jenže ta moc nevěděla jak mi přes telefon pomoct. Tak asi po 15 minutách čekání na chodbě s kufrem, krosnou a dalšíma taškama... tramtadadá, najednou se dveře otevřely, uf! Jestli tohle budu zažívat pokaždé, když se budu chtít dostat domů...  no jéééj. Naštěstí další dveře, které už jsou od mého pokoje jsou na klíč. :-) Pokoj je na naše poměry v Česku docela luxusní, taky v přepočtu stojí asi 7 500 Kč/měsíc. Další neblahé zjištění bylo, že mám docela velký hlad, naštěstí jsem měla v kufru instantní polévky „jako od maminky“, tak jsem šla vyzkoušet místní kuchyňku. Až na tu špínu docela pohoda. 

Když jsem vybalovala své kufry, najednou se ozvalo zaťukání na mé dveře. Byl to jeden fešný ogara z kanceláře, kde mě ubytovávali (připadá mi, že tady ve Švédsku jsou skoro všichni pěkní, jako vystřižení z časopisu) a donesl mi pas, který jsem tam zapomněla. Jsem trdlo no, ani jsem si toho nevšimla. A on mi to donesl až přes půlku města behěm chvilky. Tomu říkám servis. :-)

Když jsem se vybalila a  najedla, šla jsem najít své nové kolo. Jirka, bývalý český student v Uppsale mi to kolo prodal za 400 SEK, což je tady úplně za hubičku. Tak jestli to Jirko čteš, tak moc díky! :-) Jela jsem kolo hned vyzkoušet a objevila jsem hned kousek od kolejí potraviny. Koupila jsem si pár základních věcí k životu. Hlavně jsem byla šťastná, že jsem našla našemu chlebu se podobající jejich chleba. Stál 20 SEK, což je asi 55 Kč. Budu si tady na ty ceny muset zvyknout. Peněz v peněžence každým dnem rapidně ubývá... a stále čekám až mi přijde stipendium od Erasmu.

Stihla jsem ještě procházku městem, a jedním slovem prostě nádhera! Jsem tady tím městem úplně okouzlena. Je vidět, že Švédi si žijou docela dobře, každý barák je tady prostě nádherný, všechna auta krásná, všechno čisté, barevné, plno stromů a květin. No jen kukněte na fotky. ;-)

Doma jsem se těšila na chleba se sýrem, ale už při prvním zakousnutí se mi zašklebila huba. Oni snad do toho chleba dávají cukr nebo co! Sladký chleba. Fuj! Budu si muset koupit marmeládu, jinak to nesním.

Nastal večer a další neblahé zjištění bylo, že mi v pokoji nesvítí světlo, tak jsem šla spát. :-)

Dnes byl spuštěn můj nový blog. Číst zprávy tohoto blogu je možné i přes RSS kanál. Takže začínám sem psát takový můj jakoby deník, o tom jaké strasti a slasti mi můj pobyt ve Švédsku přináší. Snad se u toho čtení budete dobře bavit. Pokud to bude nudné, tak mi napište a já to napravím. V opačném případě můžete napsat taky. :-)