Je to smutné, čas tak rychle utekl... připadá mi, že čím déle jsem v Uppsale bydlela, tím čas utíkal rychleji. Škola, zkoušky, rozlučky s kamarády, poslední party, etc. Poslední měsíc jsem vůbec neměla čas tady psát. Od poslední zápisku se stala ještě spousta věcí. Zažila jsem nejlepší koncert v mém životě a to Avantasia ve Stockholmu! Stála jsem skoro u pódia a natočila jsem pár videí, které mají na youtube už docela pěknou sledovanost. ;-) Malá ochutnávka pro někoho, kdo má aspoň trošku rád rock a metal. Tahle písnička je pro mě i tak trochu nostalgická. Poslouchala jsem ji, když jsem seděla v autobuse jedoucím na letiště, v autobuse, který mě vezl pryč, pryč z Uppsaly, pryč ze Švédska a pryč od mých kamarádů...

Cesta domů na Vánoce byla taky hodně zajímavá. Vypravila jsem se společně s mojí anglickou kamarádkou Ruth navštívit našeho francouzského, teda pardon, pařížského kamaráda, který bydlí kousek od Sacre Coeur v Paříži. Poté ještě přijel Ivan a Mateusz, takže tam byla skoro celá naše erasmácká parta. Ikdyž počasí moc nepřálo, bylo tam nádherně! Paříž je vážně nádherné město. Pobyli jsme tam 5 dní, takže jsme stihli navštívit všechna známá místa od Eifelovky (kde se nahoře bruslilo), přes slavný vítězný oblouk  Arc de triomphe (věděli jste, že jsou uvnitř záchody?), Louvre se slavnou Mona Lisou (studenti z EU mají vstup zdarma ;)), vánoční trhy v La Defénse (potkala jsem Santu!!), atd. atd. Snídali jsme pravé francouzské bagety z toho nejlepšího pekařství v Paříži. Ochutnali jsme jejich speciality a samozřejmě ani nechybělo francouzské víno. Miluju procházky noční Paříží, nespočet mostů vedoucích přes řeku Seinu, Sant Michele a katedrálu Notre-Dame,...  Dokonce jsme zažili zřejmě né tak častý sníh v pařížských ulicích. Málem jsem kvůli sněhovým kalamitám neodletěla domů na Vánoce, ale měla jsem štěstí, letěla jsem prý jediným letadlem, co z Paříže do Prahy v tu dobu letělo. 

Pak mě čekaly poklidné Vánoce doma, docela dobrý Silvestr (který mě stál asi tolik, za kolik bych si ve Švédsku mohla koupit jen dvě piva). Doma bylo hezky, tak hezky, že jsem se ani nechtěla vrátit zpátky. Ale musela jsem jet zpět do Uppsaly na jeden týden, udělat zkoušku a závěrečnou prezentaci. Hlavně jsem ale musela prodat všechny mé věci od matrac po kolo a to nejhorší, říct sbohem všem kamarádům, všem těm lidem, se kterými jsem strávila téměř půl roku nezapomenutelného studentského života ve Švédsku. Ten poslední týden byl nejlepší, užila jsem si ho na maximum a tentokrát jsem odjížděla se slzami v očích. Bude se mi po všech moc stýskat. :-(

Doufám, že tímto naše kamarádství neskončilo. Máme naplánované společné cestování, kdy v létě navštívíme každého z naší party, tzn. že pojedeme do Anglie, Španělska, Francie, Polska a k nám do Česka (hlavně teda na Moravu :-P). Promiň Ivane, ale do Pekingu to asi nevyjde. :-/

Zdarec všem, nevím jak ten nadpis přeložit do češtiny, tak to nechávám tak in english. Týjo, už jsem v Uppsale čtvrtým měsícem a jak pořád komunikuju jen v angličtině, začínám mít vážné obavy o moju češtinu.... a stýská se mi po domově a po Moravě (tak tenhle článek bude moravsky :-P)... no nic, zpátky k tématu. Dneska Vám chcu napsat o našem výletu do Tallinnu. Lístky na loď jsme koupili ve správný čas za neuvěřitelných 32 SEK na osobu! A že to ale byla luxusní loď! Ještě luxusnější než ta, se kterou jsme jeli do Rigy. V kajutě byla dokonce televiza! :-o Wow! Tu jsem neviděla ani nepamatuju! :-D

Tentokrát se plavby zúčastnila celá naša banda. Party na lodi byla skvělá, za což može hlavně jedna šílená, horkokrevná, hyperaktivní Španělka jménem Silvia. Naša loď sa jmenovala Baltic Queen, což mě připomnělo písničku od Abby - Dancing Queen. Tak jsme to pořád se Silviú zpívali, a zašlo to tak daleko, že jsme to zpívali aj na Karaoke, kde se k nám připojila další banda studentů z Uppsaly.  Sranda byla. :-) Jen Akay, náš Turecko-Švýcarský kamarád, který byl nedávno 14 dní v Polsku, si myslel, že se tam naučil pít vodku jako Poláci, a pak nám poblil záchod. 

Každopádně, ráno jsme přijeli do Tallinnu a přivítal nás mírný déšť. Počasí nic moc, ale i tak jsme si to užili. Tallinn mě zas tak moc neoslovil. Bylo tam pěkné jen "Staré město", kde byly zajímavé budovy a staré hradby a hradní věže. Čas rychlo utekl, a po prohlídce města jsme se museli zase vrátit na naši milovanou Baltic Queen. :-) Všeci byli zničení po minulé party, ale i přesto sa šlo tancovat (díky Silvii). Na lodi hrála kapela a až na ty přiožralé gorilo-frodovité švédské "fotbalisty", kteří se nás pokoušeli sbalit, to byl fajn večer. A ráno nás přivítal chladný a sychravý Stockholm. ;-)

Jinak normální život v Uppsale se stává den ze dne těžší a těžší. Dneska ráno bylo moje kolo celé zmrzlé, ani zámek nešel odemčít. Navíc, když zmrzne, tak mi přestanou fungovat brzdy a kolo jede jen na dvojku, což znamená spoustu šlapání a málo z toho. Cesta do školy mi teď zabere skoro hodinu. Místama musím jít pěšky. Tam kde byla dříve břečka, je teď zmrzlý rozježděný hrbolatý led. Navíc mám teď školu každý den, začínáme v 9 a často končíme až ve 4 odpoledne. To znamená, že vůbec nevidím sluneční paprsky, protože když se rozednívá, jedu do školy, a když se stmívá, jedu dom. Učebnu máme uprostřed koridoru, je celá prosklená, ale nejsou tam okna přímo ven. Teď už ani nemám čas dělat normální věci, jako je nakupování, praní, a party v nation? Od té doby, co mám nové kurzy, tak jsem ještě v nation nebyla. :-/ No ale dobrá zpráva je, že mě ty nové kurzy baví. ;-)

Jízda na kole v čerstvém sněhu je bez problémů, dneska se ale trochu oteplilo a na silnicích byla břečka. Přesto jsem se vydala do školy. Místo obvyklých 30 minut, mi to dneska trvalo skoro 1 hodinu. To se nedá! Měla jsem co dělat, abych nespadla, ale ustála jsem to. :-) Docela mě překvapilo, když si to kolem mě profrčel nějaký tatínek s děckem na zadní sedačce, tomu říkám odvaha.

A jelikož jsem vyfasovala boby, tak jsme pak celé odpoledne bobovali v parku, byla sranda. A ponaučení z dnešního dne? Na tašce z IKEI se bobovat nedá. 

Tak a teď už vážně začíná přituhovat. Zrovna když jsem se chystala vyjet do školy, začala mega sněhová bouře. No, do školy jsem musela, tak jsem celá zachumlaná do šály nasedla na kolo a vyjela... masakrrrrrr.... ten větr byl tak silný! Bylo to jako by vás do obličeje bodalo milióny jehliček (přejato od Jacka z Titanicu), zvláště na cestě mezi poli blízko mojí univerzity, tam byl větr obzvlášť silný. Už jsem vám říkala, že mám školu asi 9 km daleko?

A jelikož mám pokazenou přehazovačku a brzdu, tak celou cestu musím šlapat jak blbec na dvojku a nebrzdí mě to. Už se mi stal takový malý trapas, že jsem kvůli tomu nezvládla zatáčku a projela skrz křoví. :-) To bych nevěřila, že to jde. Všechno jde, i jezdit na kole ve sněhu. 

Ve škole bylo tentokrát mooc dobře. Začal mi nový kurz - Conservation biology a je to hodně zajímavé a co je nejlepší.... čekala nás krásná fika ve formě kafe, čaje a hrozně dobré vánočky. Během fiky jsme se všichni představili mezi sebou, profesoři i studenti. Všichni jsou tam moc fajn. A je to poprvé, co ve třídě nemáme žádného Švéda. Teď mám spolužáky z Číny, Japonska, Islandu, Francie a Egypta.

Fika i hodina byla fajn. Ale když jsem vyšla ven z budovu, olalá, jaké překvapení venku! Za tu dobu napadlo asi 20 cm sněhu a pořád fučel ten silný větr. Říkala jsem si, to je v pohodě, vždyť jsem z Česka, ten kluk z Egypta musí trpět víc než já. :-D Cesta byla drsná. Skoro jsem neviděla na cestu, připadala jsem si jako na lyžáku na sjezdovce, jen s tím rozdílem, že teď jedu na kole a nemám lyžařské brýle. Po cestě jsem udělala pár zasněžených fotek. Všechno kolem bylo bílé a nádherné. Cesta přes pole a lesy byla drsná, tak ráda jsem viděla moji ulici Rackarbergsgatan a můj zasněžený domeček! Jinak ještě musím říct, že ty švédské domečky jsou ještě roztomilejší a krásnější, když jsou zasněžené. Večer jsem se ještě prošla po městě. Je tu teď nějaký světelný festival, barevné světla a hudba ve městě, vypadá to moc hezky. A zbožňuju když mi čerstvý sníh křupe pod nohama! 

Jaj, sněžení má pokračovat a já mám zítra školu na 9. Mimochodem, všimli jste si toho datumu? Není to šílené, že tu máme sníh už 9. listopadu? %-/

Hlásíme se vám přímo z centra Uppsaly, máme tady právě 0 °C a slunce začíná zapadat už krátce po třetí hodině. Všude je led a zima. Každý následující den bude slunce zapadat o 5 minut dříve a vycházet o 5 minut později. Pošlete mi antidepresiva!

Pokračování hlášení:

kurz Ecological concepts za 10 kreditů úspěšně zakončen! 

Konec hlášení.

Tak máme za sebou Halloween, neboli naše Dušičky. :-) Moje nation pořádala Halloween gasque, tam jsem nemohla chybět! Byl to vlastně můj první gasque od začátku až do konce. V šest hodin večer začínala večeře a bylo to luxusní! A to myslím doslova! Představte si tmavý historický sál, dlouhé krvavé stoly, na nich svícny, na křišťálových lustrech a starých obrazech na zdech pavučiny a u stolů sedící mrtvoly, drákulové, mrtvé nevěsty, zombie, čarodějnice a upíři. Muhahahahahaha! Obsluhovali nás zombíci a jídlo bylo naprosto luxusní. Například krvavý jahodový dezert nakonec, mňam! Mezi jednotlivými chody byl srandovní program, který byl ale bohužel ve švédštině, zpívalo se, pilo se a následovala after party až do 4 do rána! Jo, já vím jakou si vybrat nation! :-)

No a den na to jsem měla fakt děsivé sny. 

Hned další den po International gasque následoval výlet do Stockholmu a koncert Blind Guardian. Na to, že jsem vstala až ve 12 hodin a ve 13:00 už  odjížděl autobus do Stockholmu, jsem to zvládala docela dobře. Po cestě jsem si v ICE koupila 2 litry pomerančového džusu a úspěšně jsem našla autobusovou zastávku, kde už stál autobus a netrpělivě mě vyhlíželi Kristof a Nesliham, mí věrní metaloví kamarádi. :-) Jeli jsme celkem luxusním busem a jen za 29 SEK! Paráda! Naše metalová tour mohla začít!

Po příjezdu do Stockholmu jsme se rozhodli prozkoumat místní Hard Rock Café. No, a musím říct, nic moc. Očekávala jsem to vevnitř zajímavější. Mimo kostým Madonny, tam měli pěknou sbírku věcí od Europe a Abby. To se dalo čekat. :-) Z Hard Rock Café jsme se ještě stavili na oběd na kebab a pak následovala dlouhá pouť městem.... museli jsme projít celé město až na druhý ostrov, kde se měl nacházet Fryshuset, budova, kde měl být náš vytoužený koncert. Kristof tvrdil, že zná cestu a jeho obvyklá věta: jsem si jistý, že jdeme správně, začínala ztrácet na významu, když jsme už asi hodinu bloudili někde mezi činžáky. Začínala být tma a zima. Tak jsme se radši zeptali kolemjdoucího, kde že je Fryshuset. Odpověď  zněla nějak takto: "Hmmmm, to není snadné... musíte jít zpátky, rovně, pak doleva přes most, pak doprava, dolů po schodech, mírně vlevo, pak přejdete přes cestu, půjdete jakoby do S a pak opět doleva, doprava a pak zase doleva a tam je Fryshuset." Hmmm. Tak jsme se tedy vydali na cestu. Byli jsme někde úplně mimo a daleko (díky Kristofe). Po optání se asi dalších 4 lidí, kteří byli vždycky z naší otázky mírně vyděšení, jsme asi po hodině našli Fryshuset! Konečně! Do začátku koncertu už mnoho času nezbývalo a před vchodem byla pořádná fronta metalistů. Nevím, co to tady ve Švédsku mají za zvyk, nechávat lidi čekat venku na mrazu. Já jsem stání ve frontě strávila pitím mé dvoulitrové krabice džusu. Nepodařilo se mi to, tak jsem u vstupu musela asi z poloviny plnou krabici hodit do koše. :-(

Překvapilo mě, že koncert byl v docela malém clubu. Ale bylo to fajn, aspoň jsme stáli blízko podia. ;-) První kapela Steelwing mě mile překvapila, pěkní mladí hoši a heavy metal. Co víc si přát. :-) My jsme se ale nejvíc těšili na Blind Guardian! A nezklamali! Koncert byl super! Společně jsme si zakdákali The Bards' song a zamáchali hlavama. Výborný ohlas měla taky písnička Valhala. Konečně jsem tady ve Švédsku potkala větší seskupení metalistů. Nevím, kde se normálně schovávají. V Uppsale potkávám jen ty nagelované blonďaté Keny s vlnou na hlavě.

Zpátky na nádraží jsme jeli metrem (40 SEK)  a cestou domů nás čekala výluka na trati a museli jsme přesedat na bus a pak v Uppsale cesta dom na kole v zimě. Brrrr. Byla jsem tak unavená, že jsem jen doma lehla do postele a spala a spala a spala a spala a spala ...

A tady je video, co jsem na koncertě nahrála. Let's sing the bards' song.....

Začíná to být zlé, lidi začínají padat z kol, protože cesty jsou namrzlé. Jedna erasmačka tu měla takovou nehodu na kole, že si nalomila ruku, má podřený obličej a vyražené přední zuby. Navíc při pádu ztratila kolo, kabelku se všemi doklady, pasem a foťákem. Dneska se rozběhlo erasmácké pátrání a kabelku jsme našli i se všemi věcmi uvnitř. Kolo už není potřeba, bo ta holka na něj asi pěkně dlouho nesedne. Je to šílené. Nechápu, jak tady lidi pořád můžou na těch kolech jezdit. Já jsem měla problémy jít pěšky, dvakrát jsem uklouzla a málem spadla. Taky jsem cestou viděla spadnout z kola jednoho švédského dědu, mohlo mu být tak 70. Děda se ale jen otřepal, nasedl zpátky na kolo a uháněl dál. Takže tohle tu je asi normální. Já se jen obávám, jestli zvládnu ve středu na 9 hodin ráno přijet do školy na zkoušku. Osm kilometrů na ledovici. Možná že do té doby i napadne sníh, ten tady očekáváme každým dnem. Teplota tu už je i přes den pod nulou. Brrrrrr. 

Je to tady fakt šílené! Další příklad, že Švédi se zimy nebojí, nebo jsou k nízkým teplotám více tolerantní ukazuje i následující případ. V pátek tady byl International gasque. Měla to být největší party semestru pro mezinárodní studenty. Lístky na gasque, hlavní večeři, jsem nesehnala. Tak jsem šla alespoň na afterparty, která měla začínat 22:30. Jenže večeře se nějak opozdila. A oni nás normálně nechali čekat venku v té zimě. Holky jen v šatech. Jaké kruté! Čekali jsme venku a třásli se zimou celou hodinu! Divím se, že jsem neonemocněla. Party byla docela dobrá, jen fakt nechápu, co tady mají za ******* pravidlo, že všechny party končí v 1, maximálně ve 2 hodiny. Takže opět, nálada byla v nejlepším, tančilo se, pilo se, a naráz hudba přestala hrát, přímo nás vyhodili ven a zavřeli dveře. Tohle nikdy nepochopím. Už se těším dom! Nebýt toho brzkého konce, mohla to být vážně dobrá party.

Výlet do Stockholmu tento víkend se vážně vydařil. Konečně jsem viděla Stockholm za krásného slunečného počasí! To je to město ještě hezčí! Všude kolem modrá voda, jachty a lodičky na sluncem se lesknoucím moři, barevné fasády domů a na nich se zlatem lesknoucí nápisy a ornamenty. Teď jsme ale jeli do Stockholmu se třídou ze školy, našim cílem byla místní "zoo". Zoo v uvozovkách, protože je to malinká zoo pouze se zvířaty ze Skandinávie. Ale je moc hezká, nachází se ve skansemu, takže kromě zvířátek tu můžete obdivovat ty jejich krásné červené domečky. Najdete zde domky, chatrče a různá obydlí od severu Švédska (takové, co jsme viděli v Laponsku) až po jih.

Učitel mi napsal, že bysme měli do skansemu dorazit už v 11 hodin, prohlédnout si všechna zvířata a vybrat si nějaké dobré, na kterém budeme dělat naše etologické pozorování. Neboli, sledovat jak se dané zvíře zrovna chová. No, a protože jsem si trošku spletla ostrov na kterém je zoo umístěna a zapomněla jsem si doma mapu, tak jsme museli hodně spěchat, abysme byli v zoo včas. Stihli jsme to! Rychle jsme si prohlédli všechna zvířata a rozhodli jsme se dělat výzkum na sobech. Ti totiž byli docela aktivní, neměli ani moc velký výběh, takže se dali snadno pozorovat. Problém byl v tom, že učitel nějak pořád nepřicházel. prý se mu pokazilo auto. Tak jsme na něho museli čekat až do tří hodin odpoledne!!! Zoo je fakt malá, tak už ve dvě hodiny jsme se trošku nudili. Naštěstí pak ale učitel přišel, vysvětlil nám základní metody etologického pozorování a mohli jsme začít. Naše skupinka teda zamířila k sobům.... a ejhle... všichni sobi leželi, přežvykovali a někteří pomalu usínali. Byli totiž zrovna po pořádné lišejníkové baště.

Tak jsme museli najít jiné zvíře pro naše pozorování. Cestou jsme potkali divoká prasata. Ta byla docela aktivní, všude možně pobíhala a dělala spoustu věcí. Jenže, ouha, jakmile jsme začali s naším pozorováním, prasata najednou odběhla a někde se nám ztratila, protože ten jejich výběh byl hodně velký. Tak jsme se teda rozhodli pozorovat bizony. Byli jen tři a poměrně velcí, takže se nám nemohli jen tak lehce schovat. No, to jsme si ze začátku mysleli. Jenže jakmile jsme začali s naším pozorováním, místní pracovník v zoo jim dal do přístřešku jídlo, takže všichni naši bizoni zalezli dovnitř ke žrádlu a výzkumu byl konec. Fajn. Už se pomalu začínalo stmívat, začínala nám být zima a pořád jsme neměli nasbíraná žádná data pro náš výzkum. Nakonec jsme teda našli poslední jakžtakž aktivní zvířata v zoo. A to byl pár koníků z Gotlandu. Naše pozorování šlo zpočátku docela dobře. Naším plánem bylo, pozorovat je jednu hodinu a každou minutu zaznamenat, co zrovna dělají. Po 15 minutách ale přijel místní pracovník s vozíkem  a hodil jim do výběhu seno. Koníci teda začali žrát. A žrali, a žrali, a žrali, a žrali, a žrali, a žrali, a žrali, a žrali po dalších 45 minut, které jsme my strávili jejich pozorováním, hladoví a promrzlí, vedle výběhu. Ale aspoň jsme za odměnu jako jedni z posledních návštěvníků v místní zoo viděli nádherný západ slunce nad Stockholmskými věžičkami. Domů jsme dorazili až pozdě v noci za svitu měsíce.  A druhý den ve škole jsme se dozvěděli, že ta data nám vlastně k ničemu nejsou, protože jich nebudeme vůbec vyhodnocovat. Úkolem výletu bylo se jen seznámit z hlavními metodami etologického výzkumu a jejich možnými problémy a nástrahami. To se nám podařilo. ;-)

Je to vůbec možné, aby už sněžilo? Tady jo. Dneska je 15. října!!!!! Byla tady úplná vánice. Ještě že jsem v tom aspoň nemusela jet na kole, jako tady ti lidi na fotce. Fotku pořídil můj čínský kamarád.