Přílet a první dojmy

 Hej!

Tak jsem úspěšně zvládla svůj první let letadlem v životě a přistála na letišti Arlanda u Stockholmu, kde mě přivítali členové skupiny Europe. Jaké krásné překvapení. :-)

Ze začátku šlo všechno jako po vlásku, hned jak jsem vyšla ze dveří letiště, jel kolem autobus do Uppsaly, který jsem akorát stihla a po cestě nestačila kukat na tu nádhernou přírodu kolem. I samotné letiště se nacházelo kdesi uprostřed lesa. Prostě už od začátku nádhera. Úspěšně jsem vystoupila na autobusovém nádraží v Uppsale, kde mě přišla přivítat Hanna, můj Buddy a první kamarádka tady v mém novém domově. Všechno šlo hrozně rychle už od samého začátku. Hanna mě zavedla kdesi do kanceláře, kde mi dali klíč od pokoje a kartu, na kterou tady skoro všechno funguje. Úspěšně jsem se také dopravila na svou adresu Rackarbergsgatan 44 (už to umím správně napsat i vyslovit, juhuuu!). První zjištění, že bydlím ve třetím patře a že dopravit nahoru můj kufr vážící přesně 20,2 kg se zdá poněkud nemožné, se hned ukázalo no problem, když jsem potkala fešného spolubydlícího z prvního patra, který na jedno nadzvednutí můj kufr úspěšně dopravil až k mým dveřím. A teď nadešel zatím asi nejhorší okamžik mého pobytu. Dveře se otevírají na kartu, jenže mě, antitalentu na podobné věci, to nešlo otevřít. Fešný ogara už byl bůhvíkde a nikde nikdo, kdo by mi mohl pomoct. Zkoušela jsem to asi 10 minut a nic. Zvonila jsem na všechny zvonky, že mi někdo otevře, ale očividně tu moc lidí v létě není, takže nic. Telefonovala jsem Hanně, jenže ta moc nevěděla jak mi přes telefon pomoct. Tak asi po 15 minutách čekání na chodbě s kufrem, krosnou a dalšíma taškama... tramtadadá, najednou se dveře otevřely, uf! Jestli tohle budu zažívat pokaždé, když se budu chtít dostat domů...  no jéééj. Naštěstí další dveře, které už jsou od mého pokoje jsou na klíč. :-) Pokoj je na naše poměry v Česku docela luxusní, taky v přepočtu stojí asi 7 500 Kč/měsíc. Další neblahé zjištění bylo, že mám docela velký hlad, naštěstí jsem měla v kufru instantní polévky „jako od maminky“, tak jsem šla vyzkoušet místní kuchyňku. Až na tu špínu docela pohoda. 

Když jsem vybalovala své kufry, najednou se ozvalo zaťukání na mé dveře. Byl to jeden fešný ogara z kanceláře, kde mě ubytovávali (připadá mi, že tady ve Švédsku jsou skoro všichni pěkní, jako vystřižení z časopisu) a donesl mi pas, který jsem tam zapomněla. Jsem trdlo no, ani jsem si toho nevšimla. A on mi to donesl až přes půlku města behěm chvilky. Tomu říkám servis. :-)

Když jsem se vybalila a  najedla, šla jsem najít své nové kolo. Jirka, bývalý český student v Uppsale mi to kolo prodal za 400 SEK, což je tady úplně za hubičku. Tak jestli to Jirko čteš, tak moc díky! :-) Jela jsem kolo hned vyzkoušet a objevila jsem hned kousek od kolejí potraviny. Koupila jsem si pár základních věcí k životu. Hlavně jsem byla šťastná, že jsem našla našemu chlebu se podobající jejich chleba. Stál 20 SEK, což je asi 55 Kč. Budu si tady na ty ceny muset zvyknout. Peněz v peněžence každým dnem rapidně ubývá... a stále čekám až mi přijde stipendium od Erasmu.

Stihla jsem ještě procházku městem, a jedním slovem prostě nádhera! Jsem tady tím městem úplně okouzlena. Je vidět, že Švédi si žijou docela dobře, každý barák je tady prostě nádherný, všechna auta krásná, všechno čisté, barevné, plno stromů a květin. No jen kukněte na fotky. ;-)

Doma jsem se těšila na chleba se sýrem, ale už při prvním zakousnutí se mi zašklebila huba. Oni snad do toho chleba dávají cukr nebo co! Sladký chleba. Fuj! Budu si muset koupit marmeládu, jinak to nesním.

Nastal večer a další neblahé zjištění bylo, že mi v pokoji nesvítí světlo, tak jsem šla spát. :-)